Duben 2017

★ Měsíční výročí

12. dubna 2017 v 15:59 | opY |  ★ Pan T
Dnes máme s panem T měsíční výročí. Setkali jsme se tak náhle a já si na něj tak zvykla, že už ho kolikrát ani nevnímám. Máme za sebou neúspěšné vazodilaktační infuze, pět lekcí rehabilitací, hromadu léků a vzpomínky na vedlejší účinky. Jediný, na co pan T reaguje, je změna krevního tlaku a určité polohy hlavy. Jinak se vrací do stejných hučících kolejí. Halucinace v druhém uchu stále monotónně jede, ale je slyšet jen při absolutním tichu.

Dnešní audio neukázalo žádnou výraznou změnu. Kromě toho mi ještě měřili průchodnost Eustachovy trubice, ušní tlak a reakci třmínku. Vše mělo klasický scénář: namlouvala jsem si, že z rehabek zaběhnu na audio a nejpozději v deset budu doma. Nebyla. Od osmi do čtvrt na jednu jsem lítala z patra do patra. Tu čekání půl hodiny, tam čekání 20minut, támhle zase 40minut...

Ke konci už jsem začínala být docela hladová, žíznivá a neskutečně protivná. Jednak kvůli počasí (hnusně, že by člověk snad nešel ani se psem) a jednak proto, že jsem čerstvě těhotná.

To byl také důvod, proč jsem potřebovala konzultaci s lékařkou. S paní Hráškovou odpadla magnetická resonance i barokomora. Nesmím brát Tebocan ani jiné vazodilaktační léky. Navíc mi oznámili, že mám pozitivní protilátky na encefalitidu, takže zítra letím na infekční.

Doufám, že mi příště objeví třetí ruku na zádech, protože fakt začínám litovat toho, že jsem vůbec kdy k doktorovi lezla.

Ale abych nebyla tak negativní:

Jednou jsem se zapomněla a přiložila si telefon na své vadné ucho. Poprvé v životě jsem slyšela zvuky z vesmíru! Málem jsem svůj objev hlásila lovcům UFO, ale pak jsem přeci jen dostala rozum.

Na ORL v Krči už mě poznávaj i na sto metrů. Postrach se jim po dlouhé promlce vrátil - skoro tři týdny jsem tam nebyla - a přesto mě sestry i lékaři poznali. Snad nikde jsem nebyla tak populární :)))