★ Pan T přichází

20. března 2017 v 15:42 | opY |  ★ Pan T
Dlouhá doba uplynula a já se opět vracím ke svému blogu, na který jsem nechávala volně a vědomě usazovat prach. Jako kdyby mi to tenkrát říkal: Však ty zase přilezeš, počkej!

No, tak jsem tady a mám závratnou novinku, o kterou se chci podělit. Sepsala jsem tento článek za absolutního vyčerpání, zmatení a snad i sjetá léky, ve dvě hodiny ráno:

Je úterý ráno 7.3.2017 a začíná běžný den. Jak jsem se posadila na posteli, zhoupl se mi tlak a zalehlo mi levé ucho. Začalo v něm šumět, sem tam i pískat. Nebrala jsem na to ohled, občas se mi to stalo, že mi na chvíli zalehlo a pak samo prostě odlehlo. Přisuzovala jsem to i tomu, že jsem ten den dostala menstruaci, při které běžně mám návaly a tlak mi lítá, jak na centrifuze.

Horší bylo, že se mi motala hlava. Jako kdybych měla v hlavě olověnou kuličku, která mě převáží a tu stranu, kam se pohnu. Pokud skloním hlavu, kulička se kutálí dopředu a táhne mě za sebou. Postavila jsem se do prostoru a dostala ránu, protože jsem byla úplně zmatená.

První den jsem tedy proležela. Druhý den jsem se motala taky, ale už podstatně méně, ale zalehlé ucho si furt žádalo mou pozornost. Ve čtvrtek 9.3. jsem se teda sebrala a navštívila soukromou ordinaci ORL lékařky. Vyšetřila mě, vše vypadalo dobře, až na ten šum. Tinnitus se tomu říká. Hned mě poslala na audio, abychom zjistily rozsah. A tím začal i kolotoč, ze kterýho jsem se musela vymanit, nebo bych skončila jako opravdový pacient.
V pátek 10.3. jsem šla do Krče. Vyšetřili mě a poslali na audio. Lékařka pro mě moc pozitivní zprávu neměla, na to levé ucho opravdu špatně slyším. Seběhla jsem tedy zpět do přízemí, abychom naplánovaly léčbu. Chtěli mě hned na příjem, ale to nešlo kvůli hlídání. Domluvily jsme se tedy na pondělí. Ještě v pátek jsem dostala dvě injekce - vitamín B a ještě jednu s kortikosteroidy. A na víkend Betaserc, Prednison a Agapurin. Dodatečně ještě Furol. Stihla jsem ještě odběry a rentgen krční páteře.

V pondělí přišel nástup ambulantně na infuze. Audio ukázalo mírné zlepšení, ale jen opravdu mírné. Určité tóniny prostě neslyším. Překonala jsem zavedení kanyly a dostala první kapačku. Po ní jsem byla docela dost oteklá a to hlavně na nohách a prstech na rukách. Skoro jsem je neohnula. Ale byla jsem pořád relativně dobrá, v pohodě. Betaserc mi zůstal, Prednison se snížil na jeden denně a Agapurin šel nitrožilně. Zároveň přišlo z rentgenu vyjádření, že moje krční páteř má blokové postavení a je tedy velká pravděpodobnost, že příčina je tam. Tak vyhlídka dobrá, říkala jsem si. Rehabilitace by mohly zabrat.

Druhý den jsem letěla znovu do nemocnice na infuze. Po kapačce mě začala kanyla trochu bolet, ale nebylo to nic nesnesitelného. Jsem omdlívací typ, takže když mi ten pátek dělali odběry, tak jsem se trošku odkrvila a napíchli to až napodruhý. Moje žíly umějí totiž mizet a pokud už nějakou někdo najde, tak okamžitě praskne. Ale furt jsem to dokázala nějak překonat.

Pojmenovala jsem svého nového mazlíčka pan T. Vím, že jak to jednou pojmenujete, už se toho nemůžete zbavit. Ale jelikož je součástí mého života, tak má na to jméno nárok.

Ve středu se začalo něco se mnou dít, ale naprosto neznalá jsem si myslela, že to jsem já, kdo si začíná vymýšlet kraviny. Kanyla už doopravdy bolela, tak mi jí vyndali. K mé smůle ale píchli novou do stejné ruky, jen jiná žíla, a tak se stalo, že mi i tuto další den vyndavali. Začala jsem mít hrozné deprese, ale úplně nepochopitelné. Pan T se po kapačkách rozjařil a hučel mi v hlavě celé odpoledne a ještě i část večera. Vše se vždycky uklidnilo až další den ráno. K tomu mi otekl obličej. Dostavila se zácpa, se kterou jsem bojovala a zbavila se jí tím, že jsem dost změnila jídelníček. Teď je zpátky. Mám břicho tvrdé, jsem oteklá, jak meloun. Když mi ve středu sestra napichovala kanylu, začala jsem úplně šílet. Šila jsem sebou na posteli, úplně bez sebekontroly. Dostala jsem se do stadia, kdy jsem ležela na posteli, klepala jsem se, že se otřásala i ta postel a chtělo se mi brečet. Na vše jsem upozornila lékaře, že mi začíná být špatně a začala jsem se pídit po alternativní léčbě. Prý to nelze.

Ve čtvrtek mi kanylu zase vyndali a už jen to, že na mne sestra sáhla, mě málem položilo. Rozdýchávala jsem to dobrých deset minut. Něco se v mém těle změnilo, ale kupodivu ne pan T. Měnila jsem se já. Deprese začaly nabírat obrátky a z mých vyhlídek na léčbu se stala noční můra. Ještě týden, říkala jsem si. Ale s průběhem čtvrtka jsem věděla, že to nedám, ani kdybych se postavila na hlavu. Bylo mi zle a taky se mi vrátily závratě, které od té doby nepřešly.

Mezitím jsem navštívila oční, vyšetřil mě neurolog a fyzioterapeutka. Nález od neurologa žádný nebyl, jen mě preventivně objednal na MR, aby měl jistotu. Tam jdu až v dubnu. Na očním vše dobré, jen prý zvýšený tlak, takže za měsíc jdu na kontrolu. Fyzioterapeutce se potvrdil rentgen, opravdu blok na krční páteři mám a bude potřeba rehabilitace.
Jenomže já padla do stavů podivné apatie, kterou střídá nevysvětlitelně dobrá nálada, hlavně tedy po ránu. Ráno mám náladu, že bych všechny objímala. Večer mám náladu, která se nedá ani popsat.


Vrcholným dnem byl pátek 18., kdy jsem se po dobu infuzí dostala úplný záchvat paniky. Přitom nebyl důvod - nebolelo to, nic mi nebylo. Snažila jsem se se zabavit - čtení, psaní, poslech, relax, ale nic nepomáhalo. Panika ve mně vzrůstala, jak obří had a taky vypukla naplno. Rozbrečela jsem se, rozklepala, udělalo se mi na zvracení. Tyhle záchvaty jsem toho dne prodělala ještě dva, doma a úplně bez důvodu. Měla jsem jít na první rehabko, ale nebyla jsem schopná se zvednout z postele. Infuze mi celá nedokapala, odpojili mě, ale ne proto, že jsem brečela, klepala se a chytala záchvaty, ale proto, že jsem měla být v jedenáct na rehabku. Byla jsem strašně vyřízená, unavená, ale spát jsem nemohla. Napila jsem se vody a málem jsem se utopila. Hrdlo se mi stáhlo tak, že jsem nic nepozřela. Byla jsem si už jistá, že takhle to dál nemůže jít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama