★ Dobře známé slovo: Islám

28. dubna 2015 v 11:45 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Už delší dobu v hlavě nosím několik témat, ke kterým se musím prostě vyjádřit a říct svůj názor. To, co se za poslední rok a půl v ČR děje, mi nahání husí kůži a něco mi říká, že se chystá obrovský průser. Ale začnu hezky od začátku.

Všichni asi víme, že se v poslední době řeší velké téma s názvem Islám. Náboženství východu, nad kterým jsme asi nejednou vrtěli hlavou. Feministky bojovaly za tamní ženy, aby nemusely nosit burky. Bojovalo se proti fyzickému násilí a celkově ten východ byl prostě divný. Často jsem slýchala žerty od svých známých nebo v diskuzích, když někdo chtěl jet na dovolenou do Egypta, Tuniska, Turecka: Tam nejezdi, unáší blondýny a zrzky. Ha. Ha. Ha.

Věděli jsme o ženské obřízce, která je naprosto nepochopitelná a nemyslitelná v naší společnosti. V některých zemích je to ale tradice, součást kultury či náboženství. Chtěli jsme proti tomu bojovat, ale proč vlastně? Proč bychom měli zrovna my zasahovat do kulturních zvyků jiných národů?

Islámem jsem se nikdy moc nezabývala, stejně jako jiným náboženstvím. Zastávala jsem názor, ať si každý věří, čemu chce. Já jsem ateistka, byla jsem tak vychována, i když moje babička se mi snažila vštípit základy křesťanství knížkou o Ježíšovi. Vypláchnout mi hlavu Bohem se jí ale nepodařilo a tak mi aspoň říkala, ať neříkám slova, jako Pane Bože, Ježiši Kriste apod, že beru jméno Boží nadarmo.

Poslední dva roky ale tohle náboženství sleduju. Vývoj, jak se šíří a jak se stává čím dál větším tématem v naší společnosti. Celkem náhodou jsem se k tomuto tématu dostala s mými přáteli. Zaujímali hodně negativní postoj vůči tomuto, ale nechápala jsem proč. Nejsem člověk, co si dělá názor na základě výpovědi jednoho člověka a tak jsem šla ke zdroji. Našla jsem si, co je Islám, o čem pojednává, co říká Korán a jeho stoupenci. Shlédla jsem videa na Youtube, veřejně dostupná a někdy neuvěřitelná. Výpovědi bývalých muslimek a muslimů, kteří popisovali svůj život. Po tom všem jsem věděla, že tohle náboženství, dá-li se to tak vůbec nazývat, není normální. Tedy, není normální na evropské poměry. Je naprosto v rozporu s naší kulturou, tradicemi a zvyky. Je v rozporu se samotnou demokracií, svobodou a rovnoprávností.

Jako máma jsem nemohla především přenést přes srdce otázku dětí. Upřednostňování pohlaví, méněcennost dívek před chlapci, provdávání malých holčiček, týrání, zneužívání. Čím více jsem četla, tím více jsem byla zhnusená. Proč má někdo potřebu následovat slova člověka, který byl labilní, byl to násilník, hrdlořez a pedofil? Proč bych takového člověka měla brát jako proroka? Copak není nad slunce jasné, co byl zač? A proč bych to vůbec měla tolerovat v ČR, potažmo v celé Evropě? A to je jen jedno zrnko z toho, co se mi nelíbilo.

Četla jsem strany oponentů a důvody, proč toto náboženství hájí. V podstatě nehájí samotné náboženství, ani ty lidi. Z těch výpovědí mi spíše přišlo, že křičí, protože prostě mají potřebu křičet. Jsou to lidé, kteří budou vždycky proti něčemu protestovat a budou oponenty. Kdyby se protestovalo proti vegetariánům, budou na jejich straně, i když jedí maso. Kdyby se protestovalo proti homosexuálům, také budou na jejich straně, ačkoliv jsou sami heterosexuálové. Kdyby se protestovalo proti naší vládě, budou na jejich straně, i když nesouhlasí s jejím systémem. Přijde mi, že jsou to pořád ti samí lidé, které spojuje určitý životní styl a zájmy. Nic proti tomu. Požaduji jen selský rozum. Nebudu hájit něco, co mně samotné něčím nevoní.

Hodně jsem četla, že jsme si Korán špatně vyložili. Jakmile někdo poukázal na problematiku toho náboženství, byl použit tento argument. Jak bych si ho měla vlastně vyložit? Po shlédnutí všeho dostupného mi celkem jednoduše došlo, že si islám může vyložit každý, jak chce a jak se mu hodí. Že je založen na slovech Nemusíš, ale můžeš. Je natolik tvarovatelný, že tím rozdělil i samotné muslimy. Proto tu máme "ty hodné" a "ty zlé". ISIS jedná pod záštitou Islámu. Jen si prostě vyložili ten Korán nějak jinak, zatímco Evropští muslimové dodržují tradice jen okrajově. Chodila jsem do školy s černošským chlapcem, který se jmenoval Abdul Mohamed. Jeho rodina byla muslimská, jeho maminka chodila v šátku po městě. Chodil s námi normálně do třídy, dělal blbosti s kluky, s náma holkama se taky bavil normálně a vždycky jsme ho prosili, aby nás naučil nadávat arabsky. Jednou ho učitelka požádala, aby něco napsal arabsky na tabuli. Přeložil to jako Ahoj, ale o přestávce nám prozdradil, že to znamenalo Prdel. Začlenil se do kolektivu třiceti dětí úplně normálně. Jeho rodiče nikdy po škole nežádali zvláštní privilegia. Proč to tenkrát šlo a dneska to nejde?

Další argumenty byly většinou tak absurdní, že jsem musela kroutit hlavou. Na aféru s šátky studentek medicíny byly použity argumenty s národními kroji, křížky na krku, hudební vyznání. Byla jsem naučena, že ve škole se pokrývky hlavy prostě nenosí, tak, jako se nenosí sluneční brýle, nemravné výsřihy a ultrakrátké sukně. Škola je vzdělávací institut a všichni jsou si tam rovni. Tak to bylo, je a snad i bude. Nevidím důvod, proč by se to mělo měnit. Proč by se měl někdo upřednostňovat? Buď povolím nosit pokrývku všem, nebo nikomu. Tak to funguje u nás a je to naprosto férové jednání vůči všem.

To je naše republika, naše kultura, naše tradice a zvyky. Proč by měly někoho pobuřovat? Proč si to někteří lidé najednou překládají jako rasismus a xenofobii? Vždyť demokracie a svoboda, která je klíčová pro Evropu, umožňuje komukoliv jet kamkoliv. Sama nepojedu do zemí, které mi jsou kulturně naprosto cizí a nelíbí se mi. To samé očekávám já od nich. Nemusí se jim líbit naše kultura, to chápu. Tak proč sem i přes to jezdí a žádají přizpůsobení naší kultury té jejich?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama