★ Deníček - 29. dubna

30. dubna 2015 v 11:49 | opY |  ★ Zrzavá máma
Narušil jsem harmonii vesmíru a časoprostoru, protože máma ráno vstala dřív, než já. Tak to nemá být. Správné batole vstává se svítáním, aby vyprudilo matku hned ze startu. To nás učili už v děloze, že nesmíme vstávat později, než rodiče. Mámě jsem to všechno vyysvětlil, že to takhle být nesmí a vedli jsme poměrně živou diskuzi. Táta zase omdlel v ložnici, takže jsme ho tam zavřeli a nasnídali se.

Měl jsem toho na seznamu poměrně dost. Na cestě ke garáži jsem uviděl ze stolu viset béžový ohon. Bylo to teď nebo nikdy. Málem jsem se přemístil, jak jsem rychle utíkal, abych si konečně vyrovnal účty. A povedlo se mi to, drapl jsem toho sígra, až zahrabal drápy do desky stolu. V ruce mi zůstal pugét dlouhých chlupů, což byl ohromný úspěch. Kocour se rychle otočil mým směrem a začal syčet. Nevadilo mi, že máma byla opět do vteřiny mezi námi, protože svůj úkol jsem splnil. Kocour na mě nenávistně civěl a já se jen zákeřně chechtal. A ještě mě máma odnesla až přímo do garáže, takže paráda.

Vyložil jsem z Tatry náklad v podobně kostek a zkontroloval jsem kola. Přišlo mi, že brzdové kotouče jsou v háji. Přes net jsem to objednat nemohl, protože notebook hlídá máma nebo na něm leží béžový bastard (říkejme mu odteď BeBa). Ale já vím, kde se u nás doma nachází sklad kotoučů a dokonce je nestřežený.
Snažil jsem se najít mezi cédéčky nějaký funkční kotouč. Vyházel jsem úplně celý stojan, skříňku i krabici, ale nic nebylo dobře použitelné. Nechápu, proč máma nakoupila takovou fůru ve stejný velikosti, když je na nic nepoužívá. Proč nekoupila víc velikostí? Prostě ženská logika!

Aby jí to lépe došlo, došel jsem si do chodby a přetáhl její holeně lžící na boty. Máma z toho vyvodila, že mě v plíně něco kouše, tak mě šla převlíct. Jelikož je někdy líná mě nahánět a tím mi hraje do karet, utekl jsem jí, sotva mi tu plínu sundala. Mávla nad tím rukou se slovy, ať si prej vyvětrám Frantu a nebudu aspoň vymýšlet koniny.

Šel jsem zkontrolovat šuplíky, jestli se v nich neobjevilo něco nového. Některé byly tradičně zalepené, ale jeden zůstal bez pásky. Asi táta zase něco hledal a uznal, že tento šuplík jsem ještě neprozkoumal. Byl plný papírů, papírů ve folii, papírů v tvrdých deskách. Bylo to tak nudné, že jsem si nad ten otevřený šuplík stoupnul a preventivně jej smočil. Chtělo se mi a navíc, papír dobře hoří, takže když bude mokrý, tak se nevznítí.
Viděl jsem hasičský záchranný sbor v akci. Jednočlenná posádka složená z mé mámy, vyzbrojená kuchyňskými utěrkami a za pořádného řevu sirény, která dělala Néééééééééééééé, prudce zabrzdila přímo u mě. Rychle mě přemístila dál od šuplíku, do kterého hned poté skočila po hlavě a zachraňovala dokumenty. Zasmál jsem se tomu tyjátru a ryhle utekl do hradu.

Máma z té akce byla vyvařená ještě dlouhou dobu. Sotva se táta probral z kómatu, hned na něj vycenila zuby a plivala oheň. Já ho běžel chlapsky poplácat po zádech, ale protože je má motorika stále v neovladatelném stadiu, fláknul jsem ho přímo do oka. Pak jsme spolu rozebrali ty kotouče a on souhlasil, že jsou k ničemu. Ale aby máma z toho nebyla tak smutná, že nakoupila hordu bezcenných náhradních dílů, které byly určitě v akci, pobavil jsem jí tím, že jsem si zajezdil na kočce. Předvedl jsem parádní rodeo. BéBa jen pozorně čučel, co dělám a jasně mi dával najevo, že tohle nikdy nezkusím. Jenže on nemá ani tušení, co pěkného na něj chystám. Jen musím trochu víc zkoordinovat své tělo a povyrůst.
 


Komentáře

1 babi babi | 30. dubna 2015 v 13:42 | Reagovat

pláču :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama