★ Deníček - 28. dubna

28. dubna 2015 v 19:53 | opY |  ★ Zrzavá máma
Dnes ráno jsem si trochu přivstal, abych mohl pokračovat ve svém projektu. Mámu jsem zpracovával docela dlouho, protože se jí nechtělo vstávat. Snažila se mi podstrčit lahev s mlíkem, svojí ruku, ale to na mě neplatí. Nakonec se v polospánku zvedla, vyndala mě z mojí cely, kde spím a otevřela dveře do montérny. Dnes jsem jí dokonce i předehnal a to lezu po čtyřech. Táhla se za mnou, jak smrad z plíny. Mezi dveřmi jsem potkal tátu, který se vrátil z práce, ale neměl jsem čas se s ním vykecávat. Máma hodila peřinu do hradu, což je znamení, že bude v limbu minimálně další půl hodinu. To je pro mě plus, protože můžu do sytosti prozkoumat vše, co potřebuju.

Od Noddyho jsem zjistil, že je několik druhů motorů, tak jsem se vrátil zase zpátky do ložnice, abych to s tátou probral. Začal jsem diskuzi na téma dieselu, ale on mě jen pohladil po tváři a za pár vteřin začal chrápat. Máma mi mezitím udělala snídani, takže jsem měl čas uspořádat si myšlenky. Vyčkal jsem na příležitost, až máma zaleze do hradu a pak jsem měl volnou ruku. Vyházel jsem všechny šuplíky. Prohrábl máminy šminky a našel v nich pár šroubováků. Ke vší mé radosti byla lepenka u zakázaného šuplíku sundaná. Táta nikdy nezklame, vždycky to zapomene přelepit zpět a máma pak nadává. Byl to ráj, který trval jen pár minut. Kabely, sluchátka, foťák, příslušenství k pračce. Konečně budu moct vyndat ten buben!

Podezřelý zvuk vytáhl mámu ven z hradu. Málem chrlila oheň, tak jsem proti ní namířil meč z tužky na obočí a chtěl jsem tu saň skolit. Přistála vedle mě, bleskově naházela všechny ty zázraky zpět do skříňky a zalepila jí. Později jsem se mámy zeptal, jestli půjdeme na písek, ale odpověděla mi tím, že mi dala hrstku křupek do talířku. Někdy ty její myšlenkové pochody fakt nechápu.

Všiml jsem si v jednu chvíli, že máma něco slídila na počítači. Asi zase recept na nějakou šílenost, co bude péct týden. Chtěl jsem najít něco o motorech na netu, ale máma si myslela, že se chci mazlit, tak pustila pohádku. Trvělivě jsem čekal, až ten kudrnatý mamlas přestane zpívat a pak jsem se ujal klávesnice já. Nestačil jsem ale najet ani na Google. Tak jsem si chtěl dát aspoň kafe, abych mohl pokračovat v projektu, ale to mi taky zatrhla. Kvůli ní jsem pak vytuhl v hradu.

Celý den řeším motor a čím ten můj časolet popoženu. K těsnění z chleba jsem přidal trochu rozpuštěné kukuřičné křupky a ukázalo se, že je daleko pevnější a odolnější. I máma to říkala, když to drhla z koberce rejžákem. Dostal jsem nápad ohledně paliva, tak jsem to zkusil u kočičího záchodu. Ten jednou za čas vydává dost silný odér, tedy než to máma zase vymění s gumovou maskou na obličeji. Mámin radar zafungoval opět bravurně, takže mě odchytila těsně za zatáčkou. Musel jsem to ale zkusit, protože jakmile to stelivo vymění, budu muset čekat minimálně pár dní, než se udělá další palivo. Vzal jsem tedy svůj učící hrnek, že ho schovám. Pitný režim je důležitý a máma to ví, protože mi tím otravuje život skoro každou hodinu. Můj plán zafungoval skvěle. Velice rychle zjistila, že nemám hrníček a začala ho hledat. Jednak jsem měl čas prohrábnout kočičí záchod a jednak jsem se přesvědčil, že komisař Rex je úplný břídil oproti mé mámě. Ta najde i mikroskopickou nebezpečnou bakterii pouhým pohledem na koberec.

Už vím, proč máma nosí masku, když to mění. Smrdělo to fakt hrozně, ale byl jsem přesvědčený, že tohle je přesně to, co potřebuju. Už jsem to měl skoro v hrsti, kdyby nepřišla ta chlupatá sketa. Kocour si vzpomněl, že potřebuje, tak mě zablokoval a aby mi dal najevo, že chce soukromí, začal syčet. Syčení, ačkoliv je to zvuk nevýrazný a relativně tichý, moje máma nikdy nepřeslechne. Hned byla v chodbě, něco zaburácela, umyla mi ruce a pro jistotu i pusu, a odnesla mě zpět do obýváku. A našla můj hrnek. Chtěl jsem se tomu chlupatému bastardovi pomstít, ale vždycky mě nachytal, i když spal. Ale kdo si počká, ten se dočká. Krom časoletu mi na seznam přibylo ještě odvetné dráždidlo na kocoury.
Na písku jsme zase nebyli, protože se odpoledne zatáhlo a začalo pršet. Dopoledne jsem prospal, což by se nestalo, kdyby mi máma dala to kafe. Jsem fakt naštvaný a tak jsem se asi už třikrát řádně podělal.

Máma šla zkontrolovat tátu, jestli dýchá. Spal prý moc dlouho, tak se chtěla přesvědčit, že je vše ok. Hned jsem šel za ní, abych se táty konečně zeptal na ty motory. Máma nechala tátu, aby mě hlídal a přenesla pozornost na kuchyň. Když hlídá táta, mám zaručeno, že si můžů vzít do ruky všechno, co chci, protože on neumí předvídat situace, jako máma. Konečně jsem dostal možnost ochutnat kočičí granule a vypít si své zasloužené kafe. Sice máma řvala cosi o tom, že dítě hlídá dítě, ale nám to vůbec nevadilo. Táta mi ukázal Wolverina, zatímco máma kolem lítala s hadrem. Líbil se mi, jaké má drápy a tak jsem myslí popohnal svoje nehty na rukách, aby mi víc narostly a já si to mohl rozdat s tím chlupatým frajerem, co mě dneska zradil.
Taky jsem dnes nachytal mámu s tátou, jak se cicmají v ložnici. Hned jsem mezi ně vlítnul a seřval je, že se absolutně nehodlám dělit o prostor s nějakým dalším miminem. Pak jsem ještě načapal mámu, jak chová v náručí kocoura a to byl pro mě neskutečný podraz. Aby věděla, že tohle teda naprosto přepískla, vyloupl jsem jí scénu, na jakou by byli hrdí všichni tvůrci telenovel na světě.

Mé předešlé jednání ohledně podělaných plín mělo za následek koupel. A po koupeli následuje salva týracích prostředků, jako jsou nůžky, hřeben a vatové tyčinky. Máma mě vyfénovala, jako nějakého pudla a ulízla mi na čele tak bravurní patku, že jsem vypadal, jako Hitler. Než jsem se stačil proti tomu ohradit, ostříhala mi mé drápy z adamantia klasickými nůžkami na nehty.

Putoval jsem zpět k tátovi a všechno jsem mu řekl. Pozorně mě poslouchal a koukali jsme dál na obrázky vytuněných aut, abych prý chytil inspiraci. A pak se stalo něco neuvěřitelného. On mě nechal psát na klávesnici! Úplně zřetelně jsem viděl logo Googlu a jak tam píšu požadovaný dotaz. Byl jsem tak blízko...


Udělal jsem ale chybu. Otevřel jsem oči a uvědomil si, kde jsem. Všude temno, jen lampička svítila a z pusy mi tekl pramínek mlíka. Myšpulín se na mě z rohu cely blbě usmíval, tak jsem mu jednu rovnou vrazil a pak jsem začal řvát na celé kolo, ať mě okamžitě pustí. Bohužel pro mě, stále ještě neumím vzdorovat máminé náruči, která mě dokáže úplně paralyzovat.
 


Komentáře

1 babi babi | 29. dubna 2015 v 10:13 | Reagovat

to mě fakt baví...seš lepší než Pavlovská s Mec Donaldovou dohromady :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama