★ Chutě, nechutě, radosti a starosti

6. května 2014 v 13:20 | opY |  ★ Zrzavá máma
Spousta lidí se mě ptá, co mi v těhotenství nejvíc chutná a kolik jsem přibrala. Musím se přiznat, že největší "žravka" mě chytila začátkem druhého trimestru a to bylo také období, kdy mé kilogramy pěkně nalítaly. Rozhodla jsem se ale se neomezovat a prostě jíst to, co si tělo žádá.

Všechno to začalo jablky. Před otěhotněním jsem o jablka ani nezavadila pohledem, ale od třetího měsíce jsem je začala jíst na kila. Jedla jsem jablka kdykoliv a moje chuť na ně byla neuvěřitelná. Jakmile jsem neměla doma ani jedno a dostala jsem na něj chuť, byla jsem schopná pro jedno cestovat přes půl světa. Jablečná éra trvala několik týdnů, poté se dostavila éra musli tyčinek. Nejlepší byly ty bez čokolády a jogurtu, čistě musli a v tom jablka, meruňky nebo jiné ovoce. Brzy se mi tyčinky přejedly a vrátila jsem se zpět k jablkům, i když jen na krátkou chvíli, než mě popadla zcela nová chuť. Tentokrát to byla račata. Stejně jako jablka, i rajčata jsem byla schopná zlikvidovat v rekordním čase.

S apetitem na potraviny, které jsem před tím moc nevyhledávala, se samozřejmě dostavily i nechutě, ba až přímo zhnusení a to zcela bez důvodu. Jednoho dne jsem se prostě probudila a uvědomila si, jak nenávidím čínu. Při slově bistro, čína nebo kungpao mi naskakovaly puchýře a zvedal se mi žaludek. Zápach z takových restaurací mi způsoboval zelenou barvu a nutkání zvracet. Za celou dobu těhotenství jsem se číny nedotkla a obcházela podniky velkým obloukem. Dále jsem třeba vůbec nevyhledávala čokoládu a bonbony. Neměla jsem chuť na sladké, většinu času jsem trávila jezením konkrétních jídel, jako jablka, rajčata, později to byly hlávky a hlávky ledového salátu. Luštěniny jsem také nijak extra nevyhledávala, stejně jako česnek nebo maso.

Druhý trimestr jsem přežívala prakticky na ledovém salátu a rajčatech. Chuť na jablka se už nevrátila, čemuž se moc nedivím, protože bych se asi divila, kolik kilogramů jsem nakonec snědla. Brzy jsem si našla jinou závislost a to byly zelené hrušky a broskve/nektarinky. Jednou jsem v obchodě narazila na vaničku nektarinek a tak mi zachutnaly, že byly do druhého dne pryč. Hrušky jsem si kupovala místo jablek a hrozně mi chutnaly, když se trochu odležely a byly krásně měkké. Dá se říct, že druhý trimestr jsem byla vysazená na ovoce a zeleninu bez nějakého důvodu. Prostě mi to hrozně chutnalo a byla jsem samozřejmě i ráda, že jím zdravě, i když má váha vyletěla nahoru nejvíce. Jedním z důvodů, kterým připisuju toto dílo zkázy byl i fakt, že jsem zůstala doma na rizkovém. Přestala jsem běhat 8-10 hodin denně na obchodě a zřejmě jsem začala přirozeně kynout, ačkoliv se můj jídelníček v ničem neměnil.

Na konci druhého trimestru mě pomalu opouštěly chutě na ovoce a zeleninu. Mé tělo mi velilo jasně a neomylně: Jez jogurty!
A tak, jako jsem měla hrozné chutě na jablka, měla jsem i příšerné chutě na jogurty. Nejlépe jogurty s meruňkami nebo broskvemi samozřejmě, jahody mi toho moc neříkaly. U mléčných výrobků jsem zůstala vlastně až do 8. měsíce. Jogurty mi velice chutnaly, stejně tak jsem měla neodolatelnou chuť na hermelín. U toho jsem věděla, že musím velmi opatrně, kvůli plísňové krustě (která ovšem byla to nejlahodnější na celém sýru). Když už jsem si hermelín dopřála, bylo to pro mě jako nějaká orgie. Tak moc mi chutnal, že jsem se o něj ani nechtěla dělit. Po dlouhých měsících přišly i chutě na sladké, ale opět to byly konkrétní věci. Čokoláda byla stále tabu, zato ve mně vzrůstal pocit, že musím sníst něco, co obsahuje sníh z bílků. Dokonce jsem měla i sen, že jsem v cukrárně a kupuju si nějaké dortíky. Sotva jsem ráno otevřela oči, musela jsem letět do krámu aspoň pro kremroli. K mému štěstí (nebo neštěstí?) je měli, takže jsem si nabrala tři a všechny je doma snědla. Přítelovi jsem to radši ani neříkala, protože by prskal, že jsem mu nenechala ani jednu.

Okolo sedmého měsíce se vše začalo rovnat a jednou za čas mě popadla nějaká nečekaná chuť. Trvalo to však jen pár dní, než sem se zase srovnala a mé tělo pochopilo, že dostalo, co chtělo. Přišla tak neodolatelná chuť třeba na med, čaj s medem a citronem. Koupila jsem malou skleničku a vařila si dobré čaje s čerstvými citrony a medem. Občas jsem si dala lžičku jen tak, protože jsem prostě měla chuť. Medový život přežil sotva tři dny a přestala jsem ho vyhledávat. Jeho místo zaujal jablečný džus. Mým favoritem byl vždycky a jednoznačně pomerančový, ale tentokrát to musel být jen a jedině jablečný. Vychytala jsem docela dobrou akci na 100% džusy a začala likvidovat skladové zásoby obchodu.

Největším prohřeškem pro mě asi byla chuť na Colu. Lít do sebe něco takového mi zrovna dobře nedělalo, ale kdo nezažil moc těhotenstkých chutí, ten neví, o čem mluvím. Stejně jako u medu to byla otázka jen několika dní, než se vše vrátilo do normálu.

Teď se ocitám v osmém měsíci a vlastně nic konkrétního nejím. Občas se mi v hlavě z ničeho nic rozezní poplašný zvonek, že něco nutně potřebuju, nebo mám na něco opravdu chuť, ale už to není tak, že bych na něčem konkrétním ujížděla celé týdny. Ráda si dám jablečný džus, občas si musím koupit jogurt, nepohrdnu dobrou kopečkovou zmrzlinou (nedávno jsme narazili na opravdu luxusní stánek).

Velkou změnu zaznamenávám také u svých vlasů a nehtů. Mé vlasy byly vždycky jemné a hladké, jako hedvábí, ale teď jsou takové tuhé a matné, ačkoliv se snažím o ně pečovat, jak to jen jde. Své přirozené nehty mít pro mě bylo peklo, protože se třepily a lámaly. Volila jsem tedy gelové, jednak to vypadalo lépe, než oškubané nehty, neměla jsem tolik záděrek a nelámala jsem si hlavu s údržbou. Ve čtvrtém měsíci sem se rozhodla, že si radši nechám své a nestačím se divit. Když odrostly zbytky po gelovkách, mé nehty zůstavají tvrdé a bez jakékoliv puklinky. Jen ten lak mi na nich ne a ne držet.

Hodně se u mě projevuje pigmentace, protože jsem od přírody kropenatá. Pihy mi vyskákaly všude na těle, jako kdybych trávila hodiny na slunku. I přítel si toho všiml - můj obličej je úplně posetý pihami. A co se týče komplikací a potřeb, na prvním místě komplikací vede pálení žáhy bez ohledu na to, co sním. Dále mé oblíbené natékání nohou (to se ráno proberete a máte nohy jako baobab) a zvýšená lenost. Čím jsem těžší a větší, tím více mám problém něco dělat. Naopak mým nejoblíbenějším koníčkem se stala sprcha. Úplně miluju a těším se, když si můžu dát řádnou sprchu. Někdy jsem schopná zvládnout i dvě denně, jednu ráno na probuzení a jednu večer.

Takhle asi vypadá průběh těhotenství, co se chutí, nechutí, radostí a starostí týče. Samozřejmě převládá spíše to příjemné nad tím nepříjemným. Neohlížím se na nějaké tabulky nebo zákazy, spíše se řídím tím, co chce moje tělo. Když mám chuť na jogurt, tak si ho koupím, protože k té chuti mě vede nějaký důvod. Také že ano, má jogurtová mánie byla přesně v době, kdy se děťátku vyvíjí a rostou kosti, takže spotřebovává vápník jako na běžícím páse. A tak se stane, že maminka začne pořádat jogurtové hody v jakoukoli denní dobu. Třeba i ve tři ráno. A co se týče váhy, od prvního do osmého měsíce jsem nabrala 15 kg. Něco je dítko, něco voda, něco tuk, ale v tuto chvíli mě zajímá jen jedna jediná věc: abychom vydrželi do našeho termínu porodu.
 


Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 6. května 2014 v 13:37 | Reagovat

Obdivuju každou, která to zvládne, já bych to toho nešla :D Ale s tím vápníkem to asi tak bude, máma mi vyprávěla, že na jogurty vůbec chutě neměla a po mě jí pak vypadaly zuby :D a taky strašně ujížděla na čokoládě, což se přeneslo i na mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama