★ Hatatytla hyjé!

5. května 2011 v 12:52 | opY |  ★ Reporty života
Byl duben, počasí na jedničku a sestra valila do Prahé. Konečně jsme chtěly realizovat nás plán, který jsme vymyslely jeden březnový večer u vína. Zbožňuju koně a jízdu, ale nemám parťáka, který by občas se mnou šel si zajezdit. Chlapi se koní prostě bojí, proč, to jsem zatím nedokázala zjistit. Když jsem žádala Jindru, aby mě vyfotil s jedním pěkným appaloosou, na kterého jsme narazili v Adršpachu, stál dobré tři metry od nás. Blíž ani krok.
A tak jsem to zkusila na svou sestru, která se tvářila nadšeně a já též, protože jsem konečně našla jízdárnu, kde můžete na vyjížďky ven, i když jste nejezdec. Hodina jízdy v terénu za tři stovky, to je prostě paráda.

V neděli přihrčela sestra na Anděla. Jako obvykle jsem jí nepoznala, protože pokaždé má na sobě něco zajímavého, elegentního, nebo naopak jen rifle, takže se nemám čeho chytit. Druhá sestra je do sportovna, takže hledám většinou červenou bundu. V jednu jsme měly být na místě a bylo půl dvanácté. Začala jsem trochu hysterčit, protože vím, jak dopadají naše cesty. Jsem nejhorší navigátor na světě a máte-li snahu dobrovolně zabloudit, posaďte mě na místo spolujezdce. Sestra ale chtěla obhlédnout ještě pár hadříků, takže jsme zapluly a zase vypluly, a šly na jídlo. Sestřiná tradice je navštívit Mekáč, takže se šlo tam. Zmohla jsem se akorát na džus, páč když žijete v přeMekáčované Prahé, přejde vás na to chuť.

Zdlábly jsme rychlý oběd a má sestra, má geniální sestřička napsala na kus papíru trasu. Kudy máme projet, přes jaký most, jaký tunel a jakým směrem. Sedly jsme tedy do pekelného stroje a vyjely. Na prvním směru jsme málem projely špatně, ale pak už to šlo jako po másle. Prahé zůstávala za námi a my se řítily vstříc brdským lesům. V podstatě jsme jely pořád po rychlostce, nikam téměř neuhýbaly a to nám začalo být krapet podezřelé. Ale nezačaly jsme zmatkovat, jako obvykle, což bylo jedině dobře. Dojely jsme do vesnice, obočily dle papírových instrukcí doleva (za jedné prominutelné otočky na místě) a vypadalo to, že jedeme dobře. Kolem se zvedaly lesnaté kopce, podél silnice se plazily ohrady a v nich se pásli nádherní koně. Po chvíli jízdy jsme se jednoho domorodce raději zeptaly na směr a nakonec jsme trefily. Zastavily jsme pět metrů od koní, které právě sedlali. Byly jsme na minuty přesné!

Vyfasovaly jsme helmy a abysme potvrdily své nejezdectví, zkoušely jsme Berany duc. Pak nás posadili na přidělené oře a vyjeli jsme. Tedy, vlastně koně vyjeli sami, drželi se kobylky vpředu jako klíšťata, takže nějaké řízení nebylo příliš nutné. Moje kobylka Gréta zjistila, že až takový nejezdec nejsem, takže si moc nedovolovala. Zato Story, na kterém jela sestra předemnou, měl zapotřebí se co sto metrů napást. Dle instrukcí naší velitelky se sestra snažila vytáhnout koňskou hlavu od trávy. Kdo kdy tvrdil, že jezdectví je pasivní sport, byl asi magor. Stačí vyjít ze cviku a budete tak rozlámaní, že nezvednete ani hrnek s kafem.
Projížděli jsme kolem ohromného stáda ovcí, polní cestou až do lesa. Celou dobu jsme si s velitelkou povídaly, vyprávěla nám o koních, o jízdě, o tréninku, já vypravovala o jízdárně, kam jsem kdysi chodila. Slunko svítilo, vítr trochu pofukoval, ale bylo příjemné teplo. Všechno kolem kvetlo, tráva byla zelená a měla jsem i tu čest ochutnat malé lístky jakéhosi stromu, pod kterým se Gréta rozhodla projet.
Obloukem jsme se vraceli na cestu, kudy jsme přijeli. Všechno klapalo báječně, měla jsem ze začátku obavy, aby koně nechytili rapl a mou sestru neunesli. Procházka byla opravdu pomalá, šli jsme celou cestu krokem. Když jsme už vyjížděli z lesíka a za stálého krafání a upadání pozornosti, Sýria, kobylka vpředu, sebou poplašeně škubla. Průvodkyně nám sdělila, že to byla jen srnka, kterou Sýria cítila, ale prý se nic nestalo, že o té srně Sýria věděla už půl kilometru zpátky. Obdivovaly jsme čich té mladé kobylky a já konečně chápala, jak brutální jsou holky, které jdou ke koním navoněné. Sestra se smála, že se nediví, že holky od koní tak smrdí.
Vrátili jsme se všechni na polní cestu a Story s Grétou náhle odhodili své stařecké moudrosti. Gréta zrychlila krok a Story se lehce rozklusal. Průvodkyně se tomu smála, prý koně vědí, že se jde domů. Oříci zase zpomalili a vycházka se blížila ke konci. Sýria předvedla jeden báječný úskok z místa do strany, když se jí nelíbil rezavý sud pohozený v příkopu. Na sud Story ani Gréta nereagovali, snili o hřebetech bez sedel a rozlehlé pastvě. Pak jsme projeli kolem křoví, které obýval starý žabant (bažant), minuli ovečky, se kterými jsme si bečením popovídali a byli jsme zpět. Celkově mi přišlo, že vycházka trvala tak necelou hoďku, ale my dokonce přetáhli o půl hodiny.
Nadšeně jsme sedly zase do auta a povídaly si o koních skoro celou cestu do Prahy. Obě jsme se cítily lehce unavené a slušně zaprášené, ale bylo nám krásně.

Druhý den jsme zjistily, že je velice nesnadné si sednout. Zadky nás bolely jak čert, dát nohy od sebe byl problém a ruce se také ozývaly. Ale zadek byl z toho všeho nejhorší. I přes bolístky jsme vyrazily do Kladna za druhou ségrou, která se na nás chystala téměř celý víkend. Nabraly jsme po cestě mého synovce a mamku a jely. I tentokrát jsme trefily, dokonce úplně snadně, lehce, krásně. Byla to asi ta nejlepší cesta do Kladna, jakou jsme my dvě se ségrou kdy svedly.
 


Komentáře

1 Cirrat Cirrat | Web | 6. května 2011 v 14:23 | Reagovat

Vzpomněla jsem si, jak na jedné vyjížďce kamarádka - naprostá nejezdkyně - vyfásla nejlínějšího valacha. Co pár kroků se jí zastavil a musela ho pobízet fest. Doma pak neustále srážela paty - pobízecí tik...

Kdepak ta jízdárna byla? Vytáhla bych manžela na nejkrásnější pohled na svět...

2 opiFka opiFka | 6. května 2011 v 19:12 | Reagovat

Farma Bojov, směrem na Strakonice. Naši koníci byli klidní a spolehliví, žádní ztřeštěnci a aj personál byl příjemný.
http://farmabojov.wz.cz/

3 Veronika Veronika | 16. května 2011 v 19:59 | Reagovat

Sedmadvacátýho budu v Praze. Co takhle si na osmadvacátýho objednat Storyho a Grétu? :o)

4 opiFka opiFka | 17. května 2011 v 9:48 | Reagovat

27.5.? No pokud budeš...tak objednáme! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama