Březen 2011

★..a cestování Prahou je též Trest Smrti

24. března 2011 v 15:54 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Po dlouhé době jsem se byla projet po Praze. Z Řep až do Krče, z Krče skokem do Nuslí, z Nuslí zase do Krče a pak hurá zpět na klidnoklidné Řepy.

No katastrofa. Děs. Bída. Hnus. Utrpení.
A já jsem idiot, že jsem si nevzala sluchátka. To je prosím pěkně základ, pokud já chci někam cestovat. Jsem tuze lakomá, takže se obvykle o písně nedělím se zbytkem autobusu.

Sedím si tak v autobuse a za mnou seděl někdo, koho jsem začala vnímat až po chvíli. Uvědomila jsem si, že pravděpodobně žvýká žvýkačku a nějak u toho zapomíná zavírat ústa. V první chvíli jsem si myslela, že to bude pravděpodobně muž, protože u těchto plemen je to docela časté. Ale protože jsem seděla strategicky naproti sklu, které je běžné u dveří, viděla jsem odraz Žvýkače. Tedy spíše Žvýkačky. Mladá slečna, věkově asi jako já, totálně nepopřitelná dračice se slunečními brýlemi žvýkala jak ďas. Tlamičku při té činnosti úplně zapomínala zavírat, takže výsledný efekt vypadal jako pastva krav v Alpských horách. Obtěžovala můj sluch velice dlouho, přičemž mi nevědomky brnkala na nervy. Vedla jsem dialogy se svým slušným a hulvátským já:
Jen klid! Brzy vystupuješ...
Ještě dvakrát žvejkne a normálně se otočím a požádám, zda by nemohla zavřít hubu!
Jen klid, ještě jedna zastávka...

Naštěstí nejsem takový prudér, abych se na ní opravdu otočila. Navíc, když se s někým pustím do konfliktu, zalehne mi levé ucho, což je dost nepříjemné.

Dále se jen zmíním, že se mi nastupující děda opřel holí o nárt, což jsem zafuněla, ale protože byl hodně starý a dosti se snažil, aby v narvané tramvaji neomlátil ostatní, nic jsem neřekla. A tak moc se děda snažil, že mě navrch přetáhl holí přes holeně.

A pak taková strašně drsná slečna, která nastupovala na ípáku. Tramvaj měla tři schůdky, což je pro důchodce jednoznačné peklo pro nástup, ale ani to jim nezabrání, aby se vecpali jako první do dveří a nechali čekat dvacet lidí venku před tramvají. A než se vydrápou hore, začne pískat zvukáč, že se dveře zavírají, takže začne panika v davu a všici se derou hlava nehlava do tramvaje, aby nemuseli zase čekat deset minut. Stará paní se samozřejmě natlačila dopředu, aby byla první a mohla si sednout, ale slečna za mnou řekla svůj názor dosti otevřeně. Tak otevřeně, že jsem se mermomocí otočila, abych si ji prohlédla.
Řekněme, že se jednalo o chodící gymball a očima orámovanýma černou tužkou a černými vlasy, které jí rostly již od žáber (žábry jsou oblast za spodní čelistí, vedoucí od ušního lalůčku směrem ke krku, prostě tomu říkám žábry). Čert vem vzhled, příroda halt nenadělila štěstí všem, včetně mě, a MaxFactor raději stáhl reklamy o dokonalosti, sotva si načerníte řasy jejich řasenkou. Ale ten slovník? Co řekla se bojím napsat aj já.
"Kam se sere ta ***a jedna stará?!"

Neuvěřitelné. Ať mi vadí Grand Prix důchodců sebevíc, jen málokdy se zmůžu na komentář. To už jsou opravdu výjimečné chvíle, kdy upustím něco ve smyslu: 'Prosím vás, hlavně abyste se nepřerazila!' nebo 'To sedadlo na vás jistě počká.'

Víc mě nakrkla skupinka, nebo spíše rodinka, která se na Synkáči nacpe k jízdním řádům a spokojeně krafou. Vůbec je nenapadlo, že by se třeba někdo milerád podíval na JŘ. Kdo jste byl na Náměstí bratří Synků, tak víte, o čem je řec. Je to ostrůvek zhruba o šířce jednoho metru, kdy vlevo vedou koleje a vpravo jezdí auta. Za vozovkou je zastávka, kde čekají ti, kteří obohatili své znalosti o odjezdy a spokojeně čekají. Jen skupinka imbecilů stojí přímo na zastávce a nejen, že blokují JŘ, ale značně překáží i ve chvíli, kdy valná většina cestujících vystupuje (ti vpředu za řidičem skákali přímo do rodinky, možná i šlápli na dítě) a nastupuje. K tomu snad ani jízlivý komentář nejde.

★ Trest smrti v Kocourkově?

24. března 2011 v 14:47 | opY |  ★ Téma týdne
Jednoznačně ano, ovšem za přísných podmínek, které jistě nesmí porušit ani úplatková činnost. Tento trest bych navrhovala těm, kteří už nemají nic společného s lidskostí, těm, kteří se dopustí neslýchaného hrubého zacházení, ať s dospělými, dětmi, nebo se zvířaty. Nevěřím tomu, že se člověk může změnit, pokud dokáže měsíce ba i roky týrat nějakou osobu.

Po světě chodí příliš mnoho grázlů, kteří mají na svědomí takové hnusy, ze kterých normálnímu člověku zůstává rozum stát. Nehledě na to, že za něco, co společnost pojme jako něco otřesného, vyfasuje ten nejsměšnější trest. A pak mu stačí, aby zahrál u soudu divadýlko, jak ho to mrzí, a má jisté, že je za chvíli venku. Proti trestu smrti budou samozřejmě stát ta největší zvířata v politice, protože by to znamenalo útrum s fasováním a záhadnými úniky státních peněz. Argumentem budou samozřejmě slova jako "nehumánní" "proti lidskosti" a tak různě. Nemusím snad občanům, kteří vnímají očima, jako já, a nenechají se jen tak krmit blafy z korýtka našich médií, říkat, že člověk, který zabije, znásilní a zakope, není člověk, nýbrž společensky nebezpečná svině, která se stejně za šest let, ne-li dříve, dostane zase mezi lidi. Celkově vztato jsou naši slavní tyrani hýčkáni, však si jen představte, jaký luxus mají dnes vězni, živení z našich peněz: studium, hry, práce, bufáče, strava jak v přepychovém hotelu. Tohle čeká lidskou bestii. Samozřejmě by s trestem smrti také muselo být jistojistě dané, že se překope celý trestní zákon (už by to chtělo něco s tím dělat), aby nedošlo k popravám osob, které byly nějakým způsobem nuceny útočit takovým způsobem, že zabily (mluvím konkrétně o případu týrané ženy, která se po letech postavila svému tyranovi a zardousila ho, přičemž otázka nutné obrany jaksi uplavala..).

V našem Kocourkově je ovšem vše pojato tak, aby nad tím zůstal rozum stát, tudíž se tu pravděpodobně vyšších trestů za ohavnosti nedočkáme. A trestů smrti už vůbec ne.

Dyť jsme přeci echt gold humánní stát, proto k nám také jezdí dosti cizinců, aby tu rozjeli své obchodní kamufláže, za které by jim u nich ve státě usekli přinejmenším ruku.

★ Apríl v březnu

18. března 2011 v 11:33 | opY |  ★ Reporty života
Ráno, jako každé jiné. Budík zvoní v osm hodin, ale protože mám dneska práci až od půl desáté, zatípávám ho a spím dál. Ve čtvrt na devět zvoní jiný budík, tenktokrát v podobě Funky, která stojí za dveřmi a hejká svým kočičím altem. Sotva jí otevřu dveře, zavrní, jako sekačka na trávu a vletí do ložnice, přičemž sebou flákne do peřin a válí se.
V obýváku jsou zatažené žaluzie, takže je tam trochu tma, což není prima, když si chcete namalovat obličej na xicht. Funka už stojí za mým zadkem a stále na mě vrní, jakože něco naléhavě potřebuje. Rozevírám žaluzie a ať chci nebo ne, z hrdla se mi dere nesouhlasné 'Nééé!'. Venku je bílo. S větou, že se na to můžu vybodnout, jdu dát Funce zbytek kapsičky a připravit se na cestu do práce. Vytahuji ze šuplíku šálu, rukavice a čepici, vše vyprané s účelem, že to použiju zase až někdy letos v listopadu. Je osmnáctého března, venku stále chumelí.

Ráno přišel pán s dotazem ohledně bot a popřál mi šťastné a veselé. Také jsem mu vinšovala šťastné a veselé, přičemž jsme se oba rozchlámali. Chudák úklid, zase bude mít co odklízet. Chudák ostraha, zase budou mít hromady protokolů. Chudák údržba, budou mít co ohledávat. Jenom info se má blaženě, protože si zapnulo opět ten přímotop a chrochtá blahem.

Březen a duben jsou dva nejprolhanější měsíce. Březen se totiž tváří děsně jarně, sluníčko, teplíčko, paráda, ale pak si vzpomene, že má před sebou ještě Duben a Květen, takže objedná poslední várku sněžení. Duben je taktéž pacholek, sice neobjednává sníh, zato objednává šílené deště, ale přeci jen se tváří víc jarně.

Stejně mám nejradši říjen. Je sice zima, ale bývá hezky, vzduch voní topivem a vánoce na krku. A já můžu způsobovat paniku u svých hysterických přátel, kteří se plaší pokaždé, když někdo vysloví nějaké slovo, které se pojí s vánocemi.

★ Ach ten jazyk český

15. března 2011 v 17:09 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Tak a teď jsem se zase vytočila. Já vím, že dneska vytvářím asi už čtvrtý článek, ale protože už se na to nemůžu koukat a ráda píšu, se slizkou radostí začínám opět datlovat. PÁČ tohle už přestává všechno.

Jak rodilý Čech, kruciprdel, může napsat 'nechtová lůžka' ? Copak my máme jeden neCHet?!
Nebo další mistři napíší do inzerátu:
scháním brigádu
chtěla bych si nějak přividělat

S tímhle po nich jistě někdo skočí a velkoryse jim nabídne dvacet vočí.

Jak je možné, že se úroveň češtiny dostala do takového bahna? Copak tu nikdo nechodí do školy? Nebo je naše populace už tak debilní, že nedává důraz na to, umět svůj jazyk? To ještě nikomu nedošlo, že když napíše hrubku jak poleno, že taky tím polenem je? A proč na upozornění, že napsal někdo hrubku, všichni reagují tím, že jsme učitelé? Že jsme hnidopichové? Že (bože chraň!!) není ve škole, tak může psát, jak se mu zlíbí? Kdo takové argumenty použije, definitivně vystřelí na přímo dno společnosti mezi opilecnou a bezdomoveckou lůzu.

Kam jsme to sakra dospěli. Hlavně, že nedávno na Novinkách vyšel článek, kde statistici fňukají, že málo Čechů umí jiný jazyk. A jak by asi uměli, když neumí kváknout ani po svém?

Pochopím, že někomu dělá problém shoda podmětu s přísudkem. Pochopím, že čárky v souvětí jsou pro někoho peklo, mě nevyjímaje. Chápu, že se někdo sekne ve slovech, která určují shromáždění, shluk, z kola ven, tedy slavné S a Z. Ale nepochopím, jak můžou udělat hrubky ve vyjmenovaných slovech, které si i já, troll obecný, pamatuji ještě dnes. Jak je možné, že obecně známá slova napíšou s hrubkou (viz ten příšerný neCHet). Nepochopím, proč radši napsat hrubku, když se můžu podívat do slovníku spisovné češtiny. Nepochopím, PROČ existují vůbec hrubky, když půlka populace píše ve WORDU!

Onehdá jsem také projížděla jobs, jestli mě něco neuchvátí. Uchvátilo mě, že některé firmy už si dokonce nárokují 'perfektní znalost češtiny' do požadavků. No, s tou katastrofou, co se na nás řítí, se jim vlastně ani nedivím. I když bude jejich recepční/asistentka sebekrásnější, jakmile napíše hrubku, za kterou by se styděl i padesátiletý zedník, bude prostě nevzdělané pako.



Chudák Komenský, ten se musí v hrobě otáčet jak prase na špejli.

★ Úterní uzené poledne

15. března 2011 v 13:19 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Stojím si tak stojím venku, slunko svítí jako sviňa, ptáci řvou jak o život a venku se kupí skupinka kuřáků, bání ty svoje bílé tyčinky a ucucávají kafe. Opravdu romantická idila před nákupním centrem. Stereotypní klenot každého dne.

A já, protože jsem hovado, si venku hovím také, i já si vezmu tu svou tyčinku a po dobrém obědě (no dobře, tak dobrý zase nebyl, protože ty farfalle fakt al dente nebyly) si hezky na vzduchu zrelaxuju mozek. A opět mi to nedá a přemýšlím o těch kazatelích, kteří mi právě zbombardovali můj nechutný článek svými komentáři. O tom, jak smutné je číst výtažky z wikipédie, googlu. O tom, jak je nudné prohlížet si grafy a nečíst vlastní názor. O tom, jak se mi ježí chlupy z vlastních názorů trolů, kteří sic kritizují kuřáckou společnost, ale úpadkem mateřštiny se nezabývají.

Vzpomněla jsem si na jednu větu od jednoho člověka, který byl velice vzdělaný, nicméně i tak trochu magor, když vysvětloval jednu ze svých historek. A je pravda, že dnes jsou zlozvyky děleny do dvou skupin:
a) veřejně nepřípustné (kuřáci)
b) veřejně přípustné (obr tlusťoši, panáčkové s flaškou v ruce, bezohlední sobci, bezdomovci)

Chcete žít zdravě? Tak zakažte všechno! Otřepané fráze o rakovině plic (můj kolega kouří desítky let a aj v pětasedmdesáti mu to běhá), rakovině jazyka (naja, taky jsem takové tele znala) a další zvěsti zkázy, prosím, vynechejte v komentářích. Když budete chlastat, odrovnáte si játra a mozek (jako můj imbecilní papá). Když se budete cpát fastfoody (a že vás je jak psů!), dostanete rakovinu tlustého střeva, cukrovku nebo vyrostete na velikost šesti XL. Kuřáci kazí životní prostředí. By mě zajímalo, kolik z vás škarohledů třídí odpad. Asi nikdo, že ano, ale i tak to sem plácnete, abyste mi dali najevo, že jste naddruzi, sic občas negramotní, a já jen ohavné prase.

Nicméně, já nemám vůli patlat se tu ještě v sedmdesáti, jelikož s naší vládou mě zřejmě zlatá budoucnost nečeká. Platit státu sumy, za které by se styděl i Bill Gates. Stepovat ráno v sedm před Intersparem, který stejně otevírá až v devět, abych si koupila šunku ve slevě a deset rohlíků. Pachtit se k doktorovi přes půl Prahy a čelit drzým harantům, aby mě pustili sednout. Sedřít se už v padesáti a šedesáti být nepoužitelná. Připadám si jako Mark Renton, akorát píši v obrácené verzi.

A proto, milé ovečky, budu i nadále dělat to, čeho jsem si vědoma, že je špatné. Důvody, proč lidé začínají s kouřením, si samozřejmě můžete přečíst na jiném blogu, já to papouškovat nehodlám. I já svůj důvod mám. Cigarety nejsou fajn, nic kladného na nich není. Snad jen to, že skupiny kuřáků se sbližují víc, než nekuřáci.

★ Kouření je tak zlé?

15. března 2011 v 11:38 | opY |  ★ Téma týdne
Kouření.
Fenomén posledního roku.
Někdo někde zapískal a všichni se začali strašně děsit, že kouření je zabiják lidstva. Vymyslely se zákony, které zakazují kouření v restauracích. Na krabičky se tisknou výhrůžné zprávy o pomalé smrti. Reklamy na cigarety pomalu neexistují.
Proč takové obrovské haló kvůli něčemu tak banálnímu?
Proč nás děsí statistikami o úmrtí na požívání cigaret?
Uvažoval někdy někdo, co je největším zabijákem budoucích generací?

Ať si kouří, chlastá, fetuje, kdo chce. Je to jeho svobodná vůle, jeho věc. Vandrovat do někoho, kdo nemá vůli seknout s tím, nemá smysl. Každý s tím začal proto, že k tomu měl nějaký důvod. Neříkám, že to je správné, ale nekritizuji někoho jenom proto, že kouří. Ano, taky mi to smrdí, ale taktéž mi smrdí některé parfémy mladých dam, které se svou sladkou hutností lepí na patro.

Jen mě zajímá, kdy zblblému lidstvu dojde, že vycpávat se hamburgery z laciných fastfoodových řetězců je natolik zlé, že to zakáží zákonem, tak jako je zlé nalévat se v raném věku pivem, abych byl frajer. No jo, alkohol je metla lidstva a pivíčko národní pito, proto se asi nikdy nestane, že na láhve budou nalepeny podobné výhrůžné zprávy z MZ ČR, jako na cigaretách. Reklamy na chlast nezmizí.

A můj šestiletý synovec bude i nadále tvrdit, že když nezačne pít Gambrinus, tak nebude mít žádné kamarády.

★ Jak si pražáci myslí, že je nikdo nevidí

15. března 2011 v 11:20 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Tak já vám dneska něco povím o té pražské společnosti. Každý, kdo přijede prvně do Prahy, je jako Alenka v říši divů, protože se zde dají najít takové nevídané věci, jako jsou přemrštěné ceny, Mekáč, kam se hnete, bezdomovci a lidé.

Pražáky má málokdo rád, protože jsou velice apatičtí, nemluvní a působí dost nepřátelsky. My, co jsme přišli z menších měst, jsme zvyklí na trochu něco jiného.

Každý si žije ve své bublině
Pražáci jsou uzavřeni v pomyslných bublinách, ve kterých se pohybují a nevnímají okolí. Obvykle si přemýšlí pro sebe, koukají do neurčita a s nikým se nebaví. Velice jsou zaskočeni, když se jich na něco zeptáte. To se jen usmějí, nejistě něco vyblekotají a zase se mlčí. Odtud možná pramení jejich bezohlednost.

Nikdo mě nevidí
Na ulici, vlastně vůbec tak celkově mezi lidmi, se dozvíte nejvíce tajemství. Oni si opravdu myslí, že si jich nikdo nevšímá, nikdo je nevidí. Jako třeba ta slečna, co jsme viděly teď o víkendu se ségrou. Vyšňořená až do nebes na sobě měla lesklé, velice těšné legíny a pletenou sukni. Tak, jak na ulici stála, si vyhrnula sukni div ne pod bradu a začala si vytahovat legíny. Ať s nimi nebo bez, výsledek byl bezmála stejný.

Nikdo mě neslyší
Sluchátkoví maniaci, řvoucí manageři, řvoucí babky. To, že s někým telefonuju, neznamená, že o tom musí vědět půlka Prahy, přesto je to tu ale 'normální'. Běžně vedle mě někdo sedí a já s ním poslouchám iPod (včera jsme měli večer ve znamení Slovenska). Babka mi ohluší bubínek ala vybouchlý granát, protože se snaží vnučce vysvětlit, že v Lídlu měli akci na banány za osm korun, jenže ty banány byly úplně černý. Manager, který komunikuje na úrovni, docela hezky se poslouchá, jenže tito jsou nebezpeční, protože jsou kolikrát tak zažraní do hovoru, že jsou ochotni vás porazit. Totéž platí pro lidi, co si pro sebe hvízdají, zpívají, smějou se a podívají si sami se sebou.

Nikdo mi nic neřekne
To vám takhle v nákupním centru stojí na schodech harant, který piští jen proto, že ho to baví. Kde to žijem? V Praze! Nikdo mu nic neřekne, nikdo ho neokřikne, matka v nedohlednu a já sním o zbrojním průkazu. Proč tomu dítěti rodiče něco neřeknou? V Praze můžete pomalu dělat, co se vám zlíbí. Jediný, kdo vám půjde po krku jsou starší lidé a policie.

Zásady slušného chování
Je až k neuvěření, kolik lidí kašle na nějaké společenské chování. Zívání na plnou hubu, kašlání bez ruky před pusu, plivání na zem, krkání, nedodržování hygieny, smrad z pusy...
A největší, ten úplně nejhorší mrav, co pražáci mají, je umět zabučet na pozdrav. Oni úplně zapomínají zdravit! Jak se to jen mohlo stát? Nevím. Ale stává se, že ke mně někdo přiběhne, hned na mě vychrlí otázku a bez pozdravu. A až když pozdravím já a začnu odpovídat, uvědomí si, že vlastně nepozdravil...


Toto se nezvtahuje na osoby mentálně postižené, protože ty alespoň dokáží k člověku přijít a říct:
"Nazdár, tak z práce, z práce? A co budeš dělat o víkendu?"
A ti podá ruku, představí se, optá se, jestli jsi vdaná (kaňour jeden!) a povídá si s tebou jako s kámošem na život a na smrt. A ty se směješ ne proto, že je postižený, ale proto, že ten svět je přeci jen trochu hezčí a veselejší.

★ Jak měla Funka mejdan

14. března 2011 v 12:51 | opY |  ★ Kočičí deník
To vám takhle člověk přijde domů, nic netušící pohladí své milované zviřátko a když ujde čtyři kroky, dostane infarkt.

Takhle to totiž dopadá, když necháte kočku samotnou doma. Pozve si kámošky, udělá mejdlo, zboří půlku obýváku, nabídne si šunkofleky a zástup kamarádek dokonale zabetonuje bedýnku svými výkaly. A pak si ještě sedne, vyvalí ten svůj kukuč a zamručí, abyste jí pomazlili. Můj mozek byl nepochybně ovládnut kočičí myslí.

★ Podpatky vs. záludné chodníky

10. března 2011 v 19:02 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Dvacetiminutová cesta autobusem domů je pro přemýšlení mého mozku nejideálnější doba. Jelikož jsem těsně před svým odchodem směr autobus četla jednu další povedenou stránku, konkrétně stránky Hranaté Kočky, měla jsem zase o čem přemýšlet. To víte, je docela milé, když na internetu najdete někoho, s kým sdílíte své názory na úplně pititvorné věci, které byste za normálních okolností vlastně nikomu neřekli, protože byste byli okamžitě za hnidopicha nebo idiota.

Protože velice ráda čtu módní peklo a zle se chechtám všem obětím, ačkoliv sama nedám dopustit na autorkou nenáviděné rifle, a protože jsem četla i slečnu Kočku, nedalo mi přemýšlet dnes o tom, proč vlastně ženy ve městě nenosí podpatky. Člověk by si řekl, proč vlastně nenosí, že? Je tam přeci o sto procent lepší terén, než třeba na menších městech a vesnicích, které se údržbou chodníků moc nezabývají. Tak já vám menšoměšťákům tedy dneska něco prozradím. Chodit v Praze na podpatcích je hrdinský čin! Pražská žena vytáhne podpatky tehdy, má-li ten den něco speciálního v plánu: večeři s někým významným, večírek, ples, pohovor, meeting nebo prostě chce vydráždit svého nadřízeného. Ale aby si brala kramfleky, když ví, že stráví více jak čtyři hodiny lítáním po městě, obchodech nebo s dětmi v zoo? To sotva. Tady totiž přestává veškerá legrace.

Absolvovala jsem svou cestu domů pěknou procházkou sídlištními chodníky. Proč ne, je pěkně, slunko svítí, ačkoliv je trochu zima, mně to nevadí. Ale měla jsem asi 4cm podpatky a po této cestě už vím, proč dámy dávají raději přednost plackám, nebo ultraširokému podpatku, který vypadá stejně blbě, jako Croksy.

1) Nevinně vypadající zámková dlažba
Vezměte si užší podpatek a uvidíte, jak je nevinná! V tomto případě je nejlepší chodit s hlavou k zemi, abyste si vypočítaly kroky tak, aby podpatek bezpečně dopadl na plochu, ne do spáry.



2) To nejpekelnější, co mohl člověk stvořit, aby ženy nenosily podpatky.
Aneb každá kostička jinak vysoká, povrch hrbolatý, poskládaná v úchvatných vlnách a vypouleních. Zkrátka luxus na chůzi, double luxus v případě sněhu či deště. Tady vám nepomůže ani Superman.

3) Protiskluzové cvočky, na kterých se za sněhu stejně natáhnete, s překvapení v podobě popraskaného chodníku kolem.



A teď se zamysleme, proč ženy, ač mají na sobě pěkné botky, jsou tak nahrbené? Neměla by se postava s přidáním podpatků pěkně protáhnout a narovnat?
V tomto případě se vůbec nedivím, že se všichni hrbí. Prostě jen koukají, kam mají šlapat.

Tím "všichni se hrbí" jsem nemyslela počítačové čahouny, kteří mi připomínají znaky paragrafu.