Leden 2011

★ Čičiči

31. ledna 2011 v 16:57 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
V minulém článku jsem řešila, jak nemožné je mužské pohlaví. Mark Renton řekl, že dneska se už nedělíme na holky a kluky, ale na něco mezi tím.
Dneska si probereme holčičí krásu, ačkoliv už jsem tu párkrát psala o tom, co dámy dokážou pro svůj vzhled udělat. Teď nemám na mysli slepené chloupky na obličeji od make-upu, téměř nezapilované plastové drápy na pařátách a pižičky krásy nad horním rtíkem. Tyhle kočky ovšem zašly trochu dál, než je normální a narozdíl od nás smrtelníků, kteří trpí s xichtem takovým, jaký jim příroda nadělila, mohou tyto krasavice slavit Halloween celý rok.

Učili mě, že v temných koutech je bubák, ale nikdy jsem si nedokázala představit, jak takový bubák vlastně vypadá. Až ve svých 22 letech jsem to zjistila a usoudila jsem, že bylo opravdu čeho se bát. Takže, jestli z vás má někdo zlobivá dítka, můžete je postrašit tím, co vložím na konec článku.
Taktéž nedoporučuji číst tento článek před spaním, protože je možné, že budete mít noční můry.

Začneme stereotypní klasikou: prsa. Je k zamyšlení, že ať se podíváte na několik žen s implantáty, objevíte úplně ta samá prsa. Většinou tedy spíše nakynuté knedlíky na vychrtlém dekoltu, který opravdu nevyzývá k dravému strhání šatů, ale spíše ke studiu biologie.





A pokračujeme o něco výše. Fotka vlevo je přírodní afroameričanka, to vpravo cosi, co vzniklo při výbuchu Černobylu, do jehož radiace se přimotalo zblblé netopýrstvo a poté napadlo tu pěknou čokoládovou dámu. Pozitivum vidím v tom, že do těch nosních dírek určitě těžko šňupne nějaký sajrajt.





A trochu přitvrdíme. Ženské podání the Joker. Huba ala kravské přirození a knedlíky na hrudi. Otázkou je, proč z jinak krásné ženy vyrostlo takové monstrum.





Takhle to dopadne, když maminka Stalone dostane druhou pubertu! Chraňte své matky!





A nakonec má nejoblíbenější kočkovitá šelma. Oči jako tygřice, líčka jako jablíčka, rtíky jako...fíky? Ano, možná to bude velikost dozrálého fíku. Z téhle paní mi pokaždé naskočí husí kůže a nejde mi do hlavy, jak na ní někdo může hrábnout klackem, natož holou rukou.

Páni a dámové, představuji vám Jocelyn Wildenstein, nejhnusnější hnus v parodii na kočku pod sluncem...






Nyní mne na nějaký okamžik omluvte, vypadá to totiž, že budu blít ještě do Března.

★ Mužní muži 21. století

26. ledna 2011 v 20:22 | opY |  ★ Reporty ze společnosti

Zahodím pro ten dnešní den mou trapnou kritiku lidské nezdvořilosti, antitolerance a nulové ohleduplnosti a udělám menší módní přehlídku těch, kteří by za své činy měli být stříleni, sotva si umanou, že vlezou do solárka.

Řeč je o našich mužných mužích, protože to, co se občas vyloudí na svět, je opravdu pohlavně těžko určitelné. Nemám na mysli ty, na kterých se příroda vydováděla, ale mluvím o těch, kteří jsou celkem normální vzhledově, až na ten drobný detail, že s jejich mozkem hrála příroda zřejmě vybíjenou před tím, než jej vložila do jejich lebky.

Ráda pozoruji lidi a krom toho, že mě neskutečně serou svým chováním, mě také dostávají do kolen tím, co jsou schopni ze sebe udělat za kašpary. Občas mám chvilku, kdy musím přemýšlet, kdo z páru je vlastně ten "muž", poněvadž oba vypadají úplně stejně, ne-li obráceně. Slečna sestavená z hnědého ohozu skejťáckých značek, která neviděla hřeben zřejmě od doby, co přestala civět na Školu zlomených srdcí. A vedle ní mladík ohozený do jedovatě zeleného trika, úplně suprově když to triko má aspoň růžové proužky, uplé džíny, kroutí boky a na hlavě hradbu zgelovaných hřebíků.

Slýchala jsem příběhy o tom, jak kdysi dávno, v tej době kamenné, prý žili lidé a žili stylem, že třeba muži chodili s kyjem na lov. A když teda ulovili toho mamuta nebo jinou havěť, přitáhli je domů ženě, která je osmahla nad ohněm, čímž nakrmila svého chotě, který jí za odměnu přetáhl kyjem, aby si užil sexu.
Dneska máme 21. století a s kyjem nám chodí spíše ženy, zatímco se muži hrdě hlásí k domácím pracím, čím více se jako otrok cítí, tím lepší.
Ženská emancipace?

Najít chlapa, kterej vypadá jako chlap, chová se jako chlap a chodí životem jako chlap, to je opravdu jako sbírat poživatelné bobule na keři s prudce jedovatými.

A teď se podíváme na přehled tragédů:

Přívětivé patero mladých mužů s heslem 'Live your life wild and dangerous', zazděné drsným trikem Spongebob SquarePants a tužidlem. A bonus sexy výrazy k tomu.
Proplesknout, oholit hlavy, strhat hadry a hurá na vojnu...
gel3

Tenhle pán je přesná ukázka toho, jak to dopadá, když příroda hraje vybíjenou s novým mozkem. Jistojistě je ten mozeček svěží a vitální vstříc novým debilním nápadům, jako je udělat z obyčejného prodavače amerických hamburgerů gangstera.

Gel2

No, alespoň, že chlapec sympatizuje s vánočním skřetem, pod stromkem bych ho nechtěla potkat, bo bych ho vypráskala smetákem.

Gel1

A teď hádanka: Kolik dívek se nachází na obrázku?
A) 0
B) 1
C) 3
Gel


Zdroj: http://acidcow.com

★ Koktejl

18. ledna 2011 v 14:05 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Původně jsem vůbec neměla v plánu psát nějaký článek, protože jsem dnes nechutným způsobem rozbředlá a nemám vůbec náladu něco dělat, nicméně jsem si otevřela Novinky.cz a probírala jsem se světem zpráv. Většinu z nich odbývám vrtěním hlavou, co se zase stalo, jak se vláda pere s Ví'tou Bártů a jak prase šoférovalo kamion s prasaty, které zasekaly D1. Ze židle mě spolehlivě dostane Koktejl a Žena, protože to je přesně úrodná půda pro mé kritické oko, tedy když pominu komentáře pod jednotlivými články. A právě to mne donutilo psát tenhle článek.

V první řadě se podíváme na Ženu.
Krom článků o prvňáčcích to je docela fajn, i ty hromady rad na to, jak zhubnout, kdy vám v článku před týdnem píší, abyste vyžírali lednici, zatímco o týden později radí, že byste měli jíst šrot, slupky od obilí a zrní. A jako komerční článek vám doporučí prášky na hubnutí.
Do úsměvu mě natlačil název článku Pravidelné pití zeleného čaje ochrání před demencí a rakovinou. Jestli se vám bude zdát, že v hypermarketech zoufale nemají zelený čaj, vězte, že si je buď zakoupil dement, aby s tím léčil rakovinu a nebo jedinec s rakovinou, který by před smrtí rád udělal dobrý skutek a léčí s tím demenci ostatních.

Článek o udělení Zlatých glóbů by byl fajn, kdyby redakce nezprasila jména slavných hereček příponou -ová. Na první pohled to vypadá opravdu báječně:

Angelina Jolieová

Proč počešťují jména amerických hereček? Redakce by jistě měla začít pít zelený čaj.
A pak tu máme mého oblíbeného šaška jménem Radim Uzel. Kdykoliv jeho článek čtu, cítím z toho opravdu hodně energie. Něco na způsob psaní článku a při tom čtení toho nejšťavnatějšího pornočasáku v dějinách historie. Jeho perverzní články velice ráda čtu, dnešní byl o tom, že blondýny nejsou blbé. No, rozhodně bych pár blonďatých případů pro pana Uzla měla, aby změnil názor, ale jak už to bývá, i výjimky se vyskytují. Jeho článěk, krom jeho posudků a vysvětlení, obsahoval také množství vtipů o blondýnách.

Rubrika Koktejl má opravdu výstižný název, ale spíše bych to nazvala obecní žumpou. Ta se rozešla s tím a měla z toho takové depky, že napsala knihu. Ten se rozešel s ní, protože ta s tou knihou je hotová hvězda. Ale bonbónek je článěk s názvem:

V USA povolali k soudu kočku navzdory upozornění, že nemluví.

Článek nepovídá nic o tom, o co vlastně šlo a proč musel být ten ubohý kocour předvolán, sděluje nám jen to, co si pomyslíme při přečtení názvu článku. Tedy se vlastně nic nedozvíte. A jestli to tak bylo? To nikoho nezajímá.

★ Nový rok a ten další

12. ledna 2011 v 10:29 | opY |  ★ Reporty ze společnosti
Po delší odmlce se opět vracím do svého vražedného blogu, který tak nikdo rád nečte. Rok se s rokem sešel a rozešel, a já stále čekám na něco nového v tom novém roce, ale bohužel neslýchám nic jiného, než zvěsti o tom, jak se rodiny zásobují moukou, sušeným masem a staví bunkry, aby měli v roce 2012 kde přežít. Jakožto zatvrzelý člověk vůči globálním šílenstvím jsem se snažila vypátrat o tom příštím roce něco, co by mě alespoň trochu nahlodlo, abych se začala obávat taky. Krom toho, že končí nějaký majský kalendář, který zřejmě ti lidé nedodělali, protože přišla povodeň, došly kameny na psaní nebo co já vím cože se to v té době stalo, mě dostaly Novinky.cz. I ony napsaly článek o roku 2012 a dokonce vyložily i několik bodů, které by mohly mít za vinu katastrofu. Hned u prvního bodu se mi protočily oči a z hrdla se vydal bodrý smích - prý Invaze mimozemšťanů. Dobře, překročila jsem tento bod, jelikož se mi zjevila studia v Hollywoodu a jejich dokonalé kulisy, a pokračovala jsem dál. 
Žvásty, žvásty, žvásty.
Možná bych ještě věřila teorii o zborcení ekonomiky celého světa, o ropné havárii či nějaké epidemii, ale zatímco já tyhle možnosti beru jako trochu více reálné, médiím se zdá reálnější, že přiletí ufonci. No tak ať, aspoň nebudeme na tom světě sami a naše další generace budou mít možná i ocásky.

A to globální oteplování mi teda taky nepřijde zrovna super, když se od listopadu brodíme metrovým sněhem do práce. Nový rok přeci jen něco málo přinesl, venku všechen ten sajrajt roztál a slunko svítí, skoro časné jaro. Ptákům to zřejmě popletlo hlavy taky, protože ráno řvali jako za celou zimu ne. Se slezlým sněhem přišla také překvapení v podobě psích exkrementů, mezi kterými dělám každé ráno labutí jezero, protože po špičkách kličkuji, abych nějaký nevyšlápla. Příště až uvidím pejskaře, který nechá svého bobánka kálet na trávu, aniž by to po něm poté uklidil, přetáhnu ho kravským bičem. 

Já se v novém roce držím zatím dobře, aby ne, když mne 28.12. u personálního vstupu označkoval holub. Fuchtle, debilní dotazy a pánové posrávající se z podpatků mne vytáčí i nadále, to se asi jen tak nezmění. 

Stejně jako se nezmění, že Inteligence + krása = Konstanta.