★ Vánoce u Polivkojc

14. září 2010 v 18:32 | opY |  ★ Reporty života
No a protože tu máme bezmála podzim, který trvá již od poloviny srpna, je čas se připravit na šok, až zavítáme do vánocemi znásilněných hypermarketů (ráda šířím předvánoční paniku, ale to sem nepatří). Ty normálnější sámošky pro obyvatele sídlišť skupují vánoční haraburdí opravdu před Vánoci, zatímco jejich sousedi Wongovi mají vánoce celoročně. Vánoční blikátka s nápisem "Open" a "Welcome" opravdu zahřejí na bod typických Czech christmas.

U nás doma jsou Vánoce symbolem připáleného oleje, vánočního stromku postaveného od prvého prosince (kdyby to šlo, stavěli bychom ho už na mé narozeniny v listopadu) a řevu rodinných příslušníků. Zdobení bytu obvykle provádí všichni členové, každý si zdobí svůj pokoj a pere se o ozdoby. Na vchodech obvykle visí girlandy a když se večer setmí, všechno se to pěkně zapojí a rozbliká. A my vzdycháme, rozplýváme se, nad tou nádherou, hypnoticky sledujeme pohasínající světélka na stromečku a hladíme žaludky, těšíc se na salát. Dlouho jsme na stromku neměli čokoládové figurky, protože spolehlivě byly sežrány do Štedrého dne.

Cukroví se u nás peklo vždycky a proto jsme byli tak trochu za neekonomické blbouny. Přece moderní žena si objedná určité množství kilogramů na zakázku od cukrářky a nemusí se mahňat s těsty. Pánové, to je na tom to úžasné! Když celý týden před vánoci makáte jak fretky, abyste zadělali na vanilkové rohlíčky, pracny, perníčky, linecké těsto žluté, linecké těsto hnědé, na ořechy, na trubičky a další těsta dle chuti a škemrání ratolestí. Když přežijete hnětnoucí den, ráno vás sakramentsky bolí předloktí. Kuchyni vládne sladký odér, od těst počítaje, čokolád a serepetiček na cukroví konče. Oblibou kolemjdoucího je vhodit pytlík brambůrků nebo tyčinek mezi tři sedící vytlačovačky pracen, protože ze sladkého se jim už zvedá žaludek a o brambůrek jsou schopné zahájit bitku.
A výsledek?
Jedno ráno plná lednice těst v potravinové folii s pečlivým označením.
Druhé ráno vše zlikvidováno a upečeno.
Třetí ráno se nesmí nic péct, protože je třeba mřížka z trouby na osychání cukroví namáčeného do čokolády. Mezitím se sjedná hlídka, která střeží cukroví před jeho užíráním od členů rodiny a od psů.
Čtvrté ráno, když to dobře vyjde, se uskladňuje cukroví do bedýnek, které jsou schovány do špajzu.
Páté ráno se cukroví začne užírat.
Šesté ráno se ti odvážnější, co přežili cukrový mor, vrhají na ujídání cukroví s obhajobou: Jen k snídani!
Sedmý den se to všechno pěkně naservíruje na tácy, které střeží maminka a hýká, že to nemusíme všechno sežrat. Každoročne se snaží schovat trochu cukroví třeba na březen s průpovídkou, jestli by nebylo báječné si takhle na jaře mezi krokusy žvýkat linecké kytičky.

Každý rok zaznívají ty samé věty. Jedna je příkladová: Letos jsme na tom bídně, moc dárků nemáme. A hle, čtyřiadvacátého stromek zmizí pod tíhou mašlí a lesklých balících papírů.

Neexistuje, aby se u nás nedělal kapr. Kapra máme rádi snad všichni, obzvláště pak ráno k snídani se salátem. Poučili jsme se ale, už kapra nekupujeme živého, protože nikdo z nás nemá nervy na to, aby ho chytal, když jsou z něj už podkovy. Kapra kupujeme už zabitého nebo naporcovaného a pak ho hodíme do mrazáku.

Na Štědrý den to všechno pěkně vypukne. Ráno se všichni nafutrují cukrovím, pokud ještě na to někdo má chuť a celé dopoledne se poctivě kouká na pohádky. Smaží se kapři a vaří rybí polévka, flákači dostanou za úkol loupat a krájet suroviny do bramborového a ovocného salátu. A nejhorší z toho všeho je kiwi a celer! Všechno se to nechá uležet, ale málokdo si odpustí nesníst před odnesením dvě vařečky vlahého bramborového salátu. Pak se tajně střídají čety, co chodí s talířky a potají ujídají.

Po obědě se opět zaujme pozice u televize, v níž hraje již tisícekrát viděný Mrazík. Občas se chodí na procházku, aby se dítka a psiska nenudila. Bohužel, poslední sníh na Vánoce si pamatuji jen v tom devadesátém pátém. Připravují se poháry k večeři, aranžuje se koš s ovocem a buráky, leští se příbory, skládají se ubrousky a okraje sklenek na přípitek se máčí do citronové šťávy a obalují se cukrem.

Když to bez úhony přežijeme do tří odpoledne, začnou přípravy. Protože jsme v rodině čtyři ženské, zalezeme si každá do svého kouta a čančáme se. Do pěti hodin, kdy obvykle večeříme, se třeseme natěšené, občas se stačíme porafat a zase se usmířit.

Nejprve přichází polévka a NIKDO nesmí vstát od stolu, vyjma jednoho z nás, který roznáší jídlo a odnáší špinavé nádobí. Pak náleduje salát, kapr a vinná klobása. Další vlna jídla je ovocný pohár. Tradice se u nás taky dodržují: sníst devět jídel a nepočítají se suroviny v salátech. Občas pouštíme lodičky, dáme šupinu pod talíř a také držíme hladovku přes den, abychom viděli zlaté prasátko (nikdy jsem ho neviděla!).

Když se všichni královsky přežereme, že nejsme ani schopní vstát, povolujeme si opasky a sukně, zazvoní u stromku ježíšek. A jde se rozbalovat. Většinou u nás bývají dva psi, dítko a sedm lidí, když se to povede. Rozbalování dárků je minimálně na dvě hodiny, hlučné a pečlivě dokumentované.

Po rozbalení všech dárků se vynese koš na prádlo s balícím papírem a umyje se nádobí. Pak si všichni pěkně zalezou a znovu si přebírají dárky, co dostali. Popíjí se, žvatlá a opět se dlabe salát.

Ráno 25.12. se většinou sejdeme na balkoně s talířkem. K snídani totiž není nic lepšího, než bramborový salát od maminky!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama