★ Stěhování v ženském stylu

25. ledna 2010 v 14:44 | opY |  ★ Reporty života
O víkendu jsem se konečně sešla se svýma dvěma sestrami na velice nebezpečném místě - Ikea. Starší potřebovala pomoct se stěhováním a tak jsme se domluvily, že se sjedem na Čerňáku v Ikei. Plán byl takový, že v jedenáct pojedeme balit věci a budeme mít na to celý den.
Omyl.
Zašly jsme tedy na oběd (losos s těmi zeleninovými knedlíčky, kafe a princeznin dortík) a pak že pojedeme. Prostřední ségra navrhla, že bychom se mohly tedy při té příležitosti podívat do celé Ikei a zaplula rovnou k sadám do koupelny. Tak jsme se se starší ségrou začaly táhnout Ikeou, já najedená a ona najedená a těhotná. Je fakt, že i já jsem propadla nákupům a sehnala jsem tam obrovskou osušku - ale fakt gigantickou, ze který mi nebude konečně čouhat můj objemný zadek a budu se do ní moct celá navléct. Pak ještě dvě normální, menší osušky, jednu pro mě a jednu pro mého prince a svíčku. Ani jedna ze séger neodešla s prázdnou a také si nakoupily různé blbinky, doplňky, kravinky, zbytečnosti a dřevěnou desku na stůl, kterou jsme s tou prostřední sestrou rvaly do auta tak, aby šly vůbec zavřít dveře a roh desky nedloubal někoho do hlavy. Vyjely jsme s tou prostřední z krytého parkoviště a už volala starší, kde jsme, protože nám deska zabrala trochu delší dobu.
"Jeď ty kreténe!" zařvala prostřední a starší ségra se zasmála, že je jí jasný, že už jedem. Prostřední totiž ráda chytá raply za volantem...
Další kámen úrazu - Sconto nábytek! Byly jsme pověřeny, abychom změřily obývákovou stěnu, zapsaly to a zase jely. Jen tak tak jsme odtáhly prostřední sestru, která už se začala courat regály a stále se vzdalovala a vzdalovala...
Poslední zabiják času - Tesco!
Ani tam jsem nenechala vychladnout platební kartu. Za časů, kdy jsem do tohodle mrňavého Tesca jezdívala, měli tam totální prd. Ale když jsem přijela po nějakém tom půlroce, jako kdyby očekávali můj příjezd. Hned zkraje na mne čekal párek krásných, kraťáskových kalhotek, zlevněných a přesně pro mě! Ušla jsem pár kroků a na ramínku visely velice pěkné rifle, má konfekční velikost a jako šité na mě. Taktéž ve slevě. A jako poslední bonus, kytičku na krk v zelené barvě, kterou jsem zatím nikde neviděla. Prostě úplná paráda!
Měla jsem z toho nákupu fakt obrovskou radost. Odcupitala jsem skoro až k východu a rozhoukala jsem bezpečností rámy. Ale tak smála jsem se:
"To budou ty kalhoty!" šla jsem rovnou za slečnou z informací, "Ty byly ocvakaný snad třema těma magnetama."
Vytahala jsem věci, prohlížely jsme je, ale nic jsme nenašly. Žeby houkalo něco z Ikei? To mi přišlo divné, protože ti nedávají magnety na své zboží. Něco v té igelitce z Tesca prostě houkalo a my nemohly přijít co. A kalhoty to fakt nebyly. Drbaly jsme si hlavy se slečnou a ségrama, co teď tedy a slečna mávla rukou.
"Ty krámy jsou hrozně citlivý, nic jsem nenašla, tak běžte."
Připadala jsem si hrozně divně, jak nějaký zloděj načapaný při činu. Starší ségra mě chlácholila, že to se stává a já seděla s taškou na klíně a tvářila se jak zbitý pes. Později jsem přišla na to, co mi dělalo v tom obchodě takový problém - na jedních z kalhotek byl zevnitř nalepený miniaturní štírek s čipem, který zcela určitě rozhoukal ty rámy. Divím se, že ty čidla to vůbec pod tou hromadou hadrů rozpoznala, ale tak zasmála jsem se tomu. A podívat se do kalhotek nás fakt nenapadlo ani jednu.

Spokojená se svým úlovkem jsem zaplula k sestře a začaly jsme balit věci. Z plánu, že v půl dvanácté budeme doma, se vyklubal čaj o páté a ještě nás čekala hromada masa na řízky pro pracovníky, kteří měli dorazit druhý den. Tu sobotu jsme toho moc neudělaly - s prostřední sestrou jsme se viděly asi snad po půl roce a s tou starší jsme den předtím bavily asi čtvrt hodiny po telefonu. Takže se spíš krafalo, než dělalo, pilo se Lambrusco a únava brala za své.
Asi kolem jedenácté večer, kdy už nás chytala demence, záchvaty smíchu a přeříkávaly jsme se ve slovech, jsme se s prostřední ségrou vydaly na byt pro vánoční dárky. Měla jsem je u svého ex a tak jsme se vydaly v šílené zimě pěšky uklouzanou silnicí. Ještě než jsme vyšly, položila jsem klíče od bytu na kulicha, co se válel na botníku a zavazovala jsem si boty. Ségra začala řešit, že si ten kulich půjčí a já nějak došla k závěru, že má i ty klíče. Tak jsme vyrazily, dech nám mrznul přímo u pusy, v nose zamrzaly chloupky a sotva jsme prohodily slovo. Došly jsme cca těch 200 metrů k domovním dveřím a já pohlédla na ségru.
"Tak vyndej klíče!" pobídla jsem jí, protože jsme se těsně před domem zase rozkecaly. Její výraz byl mírně překvapený a s klidným hlasem mi říká:
"Já je nemám."
Chvilku jsme na sebe civěly, než nám blesklo, že to není sranda.
"To si děláš prdel!"
"Né."
"No tak jdem zpátky, protože já je taky nemám."
Najednou jsme obě vybuchly smíchem. Vracely jsme se tu ledovou štreku zpátky pro klíče a pak zase zpátky pro dárky.

Pozdě večer jsme začaly řešit problematiku ženských boků a zadků. Prostřední ségra je nitka, hubená černovláska s bledým obličejem. Starší ségra, stejně jako já, má sklony k tloustnutí a těhotenstvím se to jen prohlubuje. Stěžovala si, že má strašný "kejty" a že se to jejímu manželovi nelíbí. Že na ní moc nesahá, nedotýká se jí apod.
To bych já asi nesnesla, uvědomila jsem si. Mít vedle sebe někoho takového, dala bych ruce pryč.
Prostřední sestra, vysmátá se svou postavou prohlásila, že se nediví, že pak chlapi od ženských utíkají za jinou, když jsou jak koule. Mírně jsem se poušklíbla v rohu. Jsem sice koule tuku, ale s chlapama jsem neměla problém. Švagr je sice pěkný kus chlapa, ale na můj vkus přílišnej modýlek. Je to jen můj názor, ale ruce bych na něj nedala, stejně jako on na mě. Druhá ségra má chlapa, který má kolem sebe věčně milenky, cpe do nich peníze a plodí všude děti. To taky není můj typ. Já odpustím nějakou tu vadu na kráse, ale hlavně ať má mozek a ať jsem jeho. Nějak jsem se z té konverzace úplně vyřadila a nechala je, ať se vším politováním řeší svoje špeky a jak se těší, že zase bude chodit zmordovaná z tělocvičny, jen aby se jí ten její začal dotýkat. Když to teď píšu, přijde mi to úplně na hlavu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama