★ Od nenávisti k lásce

13. ledna 2010 v 11:42 | opY |  ★ Reporty života
Někdy se musím zamýšlet nad tím, jak jsem vlastně hrozná. Už několikrát se mi v životě povedlo, že člověk, kterého jsem nemusela, ba hnisavě nenáviděla, se stal mým důležitým bodem. Kupříkladu mé nalezené dvojče (tak si říkáme, protože jsme normální kopie co do chování) Rusty. Já jí považovala za namachrovanou trubku a ona mě za diskofilní husu. A tak jsme k sobě nějak našly cestičku a hle - snad jsme se do sebe bývaly i zamilovaly. Stále jsme zůstaly kamarádkami, rozebíráma to, co se děje, soucítíme, pláčeme, smějeme se.

Podobně se zamýšlím i nad tím, jakým podivným způsobem jsem vlastně přišla ke svému současnému příteli. I on patřil mezi lidi, na které jsem měla tak trochu averzi. Je zvláštní, jak dlouho jsem k němu chovala ledový odpor, tím spíš, když začal chodit se slečnou z naší firmy. Škodolibě jsem si mnula ruce, protože jsem se zapřísáhla, že s tímhle chlapem bych si nic nezačala, ani kdyby byl poslední na světě. Dokonce jsem byla tak zlá, že jsem mu na skříňku, na které měl nálepku od Durexu s větou: Poctivým sexem k BMW, vyryla klíčem Ne s tebou.
V tomhle případě jsem se přistihla, že jsem přeci jen obyčejná zákeřná žena. Když jsem ho poprvé viděla, bylo to při mém pracovním pohovoru. Na operáku řval DJ Tiesto a zpoza monitorů vykoukl on.
"Posaďte se zatím, šéf za chvíli přijde." zabručel svým hlubokým hlásekem a mně problesklo hlavou, že tohle bude hračka, jestli mám dělat s mladým uchem. Nevím, co jsem si to myslela, v té době mi bylo sladkých 19 let.

A pak přišla změna. Jiřík, můj spojenec, člověk, kterému vděčím za všechno, co pro mne při mých začátcích udělal, mi jednou řekl, že ten románek s tou slečnou z infostánku skončil. Přišlo mi to divné. Ještě nedávno seděli na jedné židli, mlaskali a vytírali si krky, jak jen to šlo a mne při tom rupaly nervy. Pokrčila jsem ale nad tím rameny - je to jejich věc.
Následně jsem začala mít problémy doma i já. Z mého pohledu nám vztah držel jen na vlásku a ačkoliv jsem se snažila to zachraňovat, stejně bez výsledku. Mezitím jsme k sobě s kolegou našli cestu a tak nějak jsme probírali životní situace. Pochopila jsem, že vážně není až takový kretén, jak jsem si myslela. Byl to normální, zdravej chlap. A co hůř, začala jsem si všímat, že je docela pěkně vysoký, s pěkným zadkem, za který jsem ho měla chuť chytat a pěknými rameny...
Jednoho dne jsem dostala nabídku jet s ním a jeho rodinkou na tři týdny do Řecka. Jestli má můj tříletý vztah něco zachránit, tak je to odmlka od přítele. Smutné, ačkoliv pravdivé bylo, že s mým přítelem (nyní bývalým), bych se na dovolenou asi opravdu nedostala. A věčné sezení na zadku u PC, když venku bylo přenádherně, to už mi lezlo krkem. A tak jsem jela. Ale maminka a ségra, vlastně i šéf a moji kolegové, mě varovali:
"Vy ulítnete, počkej. Moře, západ slunce, to všechno bude strašně lákavý."
Byla jsem skálopevně rozhodnutá o své věrnosti vůči příteli. Ani v práci mi příliš nepomáhali. Vsázeli se, za jak dlouho po odjezdu si to spolu "rozdáme" a mně vážně stoupala žluč. Co si to o mně myslí?!

Poslední krok k tomu, abych toho člověka měla ráda a ještě radši ho mohla mít po svém boku, byl na Černém mostě, kde jsme čekali na autobus, který nás měl odvézt do Benátek. Dodnes si pamatuju to zapadající slunce, hlouček čtyř lidí, kteří drželi v ruce panáka na potykání, a jeho, kterému za zády klesalo slunko za obzor. Jeho šibalský úsměv, když jsme si potykali. Jeho krátké, ale výřečné: "Otík."

Po dovolené se vše změnilo. Můj vztah se vrátil do starých kolejí a co hůř, štěkla jsem se s expřítelem přímo na letišti. A to mi přišlo hrozně líto a zároveň mě to vytáčelo do nejvyšší míry. Ale dala jsem tomu šanci ještě chvíli. Mezitím jsem začala chápat, že po boku toho bláznivého, nyní už pěkného chlapa, mi bylo krásně. A rozhodnutí padlo až asi po dvou měsících. Na otázku: Kdo z nich bude do budoucna lepší partner?
Jeden sice měl slušný plat, ale k dětem se prostě choval strašně podivně. Někdy mi přišlo, že si plete děti a zvířata dle povelů, které jim dával. Ale to by až tak nevadilo jako to, že se mě nezastal. Když jsem potřebovala, aby byl "za mými zády", jak se říká, on tam nebyl. A byl nepozorný.
Druhý nebyl onen dokonalý boháč, byl líný a měla jsem vůči němu spousty hygienických výtek. Prostě to byl chlap bez ženský, stejný případ, jako byl můj ex. Jenže měl něco, co mě uchvátilo. On si mě všímal. Věděl, že tu jsem. Věděl, že mám tamto a tuto nové. Když si šel do krámu pro jídlo, přinesl mi lízátko. A voněl...

Každá ženská má svůj vkus na chlapa. Zezačátku se všechny vztahy zdají být strašně sladké, krásné a nekonečné. Jenže po letech soužití většinou poznáte, že tohle není to pravé ořechové. Jsem sobecká, že jsem ublížila a odešla, ale jsem poctivá, že jsem neutíkala za jeho zády za jiným. Věděla jsem, že tenhle vztah nebude mít budoucnost a že hádky se budou stupňovat. Já jsem otřesná ženská a jak říká moje sestra: potřebuju chlapa, který mě posadí "na prdel".
Každý chlap má svoje mouchy, ale pokud s vámi umí udělat zázraky, hned se to žije jinak.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama